Salazar Draken si před nedávnem stěžoval, že na nástěnce je málo příspěvku. Že sem nikdo nepíše. Že se tady nic neděje. Dobrá tedy, řekl jsem si dnes večer, asi by se s tím mělo něco udělat. Zkusím něco napsat. Třeba ve stylu toho nonerpégé, jak se tady u nás říká. To mi vždycky šlo. Takže jsem si uvařil kafe, odložil stranou esej, kterou mám dokončit, a začal psát. A jak tak koukám, bude to asi ten nejdelší příspěvek, jaký kdy tahle nástěnka nesla...
Tak tedy ahoj. Možná mě někteří neznáte. Tak já jsem nějaký Lukáš. Pro některé Lukas, Luki, Goldhair, Goldy a já nevím jak jinak ještě. A to se bavím jen o těch mých internetových přezdívkách. Co je třeba o mě ještě vědět, než začnu se svým výlevem? Jsem skaut, idealista, naivka, nadšenec, milovník historie, kterou spolu s filosofií studuju na výšce. A jsem taky děsně nespolehlivý. A asi náladový, jak se tak posledních cirka dvacet let pozoruju.
Hlavně se ale považuju za člověka, který HOCZ lecos dal. Tedy, nejsem nepostradatelný, nevymyslel jsem to tu, nenaprogramoval, neudělal grafiku. Přesto si dovolím říct, že otisk mé práce potkáváte všude. Ať už jsou to popisy vašich společenských místností (tímto se omlouvám Havru za to, že tam mají napsanou špatnou věž), systém kabinetů (to čemu se taky říká výukové sekce), historie našeho světa, nebo třeba zkoušky NKÚ. Tam všude jsem strkal své nenechavé ruce. O tom co se plánovalo a zatím neuskutečnilo ani nemluvím.
Teď už asi (určitě) nejsem zdaleka tak aktivní a jsou tu jiní, kteří převzali kormidlo. Což je jen dobře. To ale neznamená, že tu na to tak nějak kašlu. To mi bohužel prostě nejde. HOCZ je moje srdeční záležitost a osud téhleté vymyšlenosti mi leží na mozku neustále. Věnoval jsem tomu tři roky života, kopu energie a nadšení a prostě jsem s HOCZ nějak vnitřně srostl. Věřte mi, zkoušel jsem i odejít... na vážno dvakrát, ale nikdy se to nepovedlo.
Zkrátka a jednoduše, o HOCZ mám pořád velkou starost, možná o to větší, že teď nemám žádnou funkci (a že jsem jich měl za svou „kariéru“ tady vcelku dost), a tak se na to koukám tak nějak z venku a pořád nad tím, co vidím, přemýšlím. Někteří by mohli říct, že to tak není. Že už jenom rejpám a kritizuju a že už vlastně nemám co kloudného říct. Ale není to pravda... HOCZ mám pořád stejně rád, možná ještě víc a pořád chci pro něj to nejlepší (a možná právě proto rejpu a kritizuju... nebo proto, že se ve mě probouzí cynik?).
Ale dosti úvodů. Teď už máte asi nějakou představu o mě a o mém aktuálním melancholickém posmutnělém rozpoložení, ve kterém toto píšu, a já tak můžu přejít k věci. A tou věcí je jakýsi soupis mých vlastních postřehů, pohledů, náhledů a názorů na fungování různých věcí na HOCZ.
Proč ptáte se? A proč na nástěnku? Ani prostě nevím. Možná proto, že mám pocit, že se o to musím podělit. Možná pro to, že mám co říct většině skupin, které na HOCZ fungují a nechce se mi to rozepisovat do několika fór a debatek, protože by to ztratilo tu soudržnost. Nebo možná proto, že mě bolí hlava jak střep a jsem z dění tady tak tiše zoufalý, ale to ticho mě ničí. Mám zkrátka nějakou potřebu se vyjádřit a tak se omlouvám všem, kteří se stali nebohými oběťmi tohoto mého veskrze zavrženíhodného zločinu.
Pusťme se do toho. Jsem si koneckonců jistý, že většina čtenářů v tuto chvíli už odpadla a tu druhou část to přestane bavit na nejbližších několika řádcích. Ale když už jsem začal, tak to dokončím. Jen ještě znovu upozorňuji. Tohle jsou jen moje osobní názory a vnitřní pochody a tudíž není třeba z nich dělat žádné závěry. Neodchází, nechci vyvolat žádnou revoluci, vlnu odporu, ani soucitu. Chci se jen prostě vyjádřit. A možná někoho přivést k zamyšlení. Protože to je to, co mi připadá, že dnešní společnost postrádá nejvíce. Zamyšlení se nad věcmi. Slova jsou rychlejší než myšlenky.. a na internetu to platí dvojnásob.
O Správní Radě a vedení projektu vůbec...
Už to budou tři roky, kdy se odehráli poněkud nepříjemné události (které tu nebudu vytahovat), které nakonec dali vzniknout první Správní radě projektu HOCZ. Radě, která měla chuť, sílu a nadšení projekt posunout dál. A ta rada taky dle mého udělala kus práce a povedlo se jí nasměrovat a posunout HOCZ, už dobře našlápnuté (čest těm, kteří ho vytvořili a našlápli), o kus dopředu. Nic ale netrvá věčně a první SR se postupně rozpadala a přeskupovala a veskrze přestala být aktivní, dělajíc jedno zaškobrtnutí za druhým a často tím stahujíc celý projekt dolů (vím o čem mluvím, já sám byl v té radě a vlastně byl i tou radou).
Než ale, už jsem řekl, nic netrvá věčně, a tak i tahle epizoda skončila a přišla nová, nadšenější a energií oplývající Správní rada. A koloběh začal nanovo. Udělala se práce, pak přišel útlum, odmlčení, škobrtnutí, přeskupení... a tak dále, však to známe. Tak je to všude a pořád.
Já si ale v mezidobí, kdy jsem měl možnost toto vše pozorovat, vysnil jakousi představu ideální podoby Správní rady a vedení projektu vůbec. Představu jednoduchou a oproštěnou od vší byrokracie. Představu Správní rady jako organického celku, jako manažerského týmu nějaké firmy. Koneckonců HOCZ si to zaslouží, protože už dávno přerostla přes hlavu vedení jednoho muže a vedení nadšené, neorganizované skupinky, kdy každý dělá všechno.
1) Správní rada by měla stát mimo jakékoliv RPG (ač její název vlastně je erpégé názvem) a tudíž by měla být otevřená komukoliv a přístupná spolupráci s kýmkoliv. Bylo, a stále ještě je, jakousi nepsanou zásadou, že členové Správní rady jsou do jednoho z řad profesorského sboru, nebo občanstva. Že vlastně celé vedení je sestaveno z těchto dvou kolejí. A že pokud někdo aspiruje do vedení, musí přejít k občanům, nebo profesorům (což se i párkrát stalo).
Je pravda, že s profesorskou a občanskou kolejí se vážou jisté systémové výsady, které jim jejich práci vedení zjednodušují, ale jen to, že si někdo chce zachovat svou studentskou postavu, nemůže být pro něj překážkou v účasti na vedení projektu (ač takoví lidé jsou často mnohem zodpovědnější a prospěšnější, než mnozí členové profesorského sboru, mě z toho nevyjímaje).
Tedy, já myslím, že si tento fakt většina z nás uvědomuje, ať už jsme na kterékoliv straně barikády. Teď jen najít vůli s tím něco dělat. Z jedné strany otevřít brány a nabídnout možnosti, z druhé strany projevit opravdový zájem a nabídnout pomoc... a nejlíp obojí zároveň, aby se představitelé obou stran neminuli a pak si zase jen nestěžovali, že to prostě nefunguje.
2) Správní rada by se měla zodpovídat všem členům projektu. To je podle mě zásadní prohlášení, které už opakuji téměř rok. A je třeba ho začít brát opravdu vážně... tedy dle mého názoru.
Správní rada si nemůže dovolit být nejvyšší autoritou celého projektu. Jakýsi nějakým způsobem dosazený umělý bůh, držící veškerou moc nad životem a smrtí. I Správní rada se musí někomu zodpovídat... a protože nad ní nikdo není, musí se vrátit zpátky a uzavřít kruh. Uroboros zakusující se do vlastního ocasu. Demokracie. Reinkarnační koloběh. Všechno tohle má společný princip jednoho konce vracejícího se ke svému vlastnímu začátku. Princip, kterého jsou si lidé vědomi už snad od navždycky.
Správní rada se musí zodpovídat řadovým členům projektu. A ti si zase musí uvědomovat, že by se jim měla zodpovídat a měli by projevit zájem o její činnost.
Dnešní Správní rada bohužel mlčí. Připomínám jí to při každé příležitosti. Už tak často, že mi Engal nabídnul naprogramovat nějaké udělátko, které to bude dělat za mě. Víte, možná si stěžuju naplano a možná Správní rada funguje... ale když o sobě nedá vědět, tak jako by nefungovala. A kolikrát o sobě dala vědět? Kdo z Vás má představu, kdo je vlastně členem Správní rady a kdo z nich má co na práci? A kdo z Vás ví, co zrovna rada dělá?
Pravda, Správní rada si založila blog, ale pravdu povědíc, příspěvky se tam objevují v měsíčním intervalu, a o fungování Správní rady kde nic – tu nic. Což je tedy suma sumáru pekelně málo a ještě možná o něco míň. Kdy se schází? Co řeší za problémy? Jaká jsou její aktuální usnesení? Co plánuje a co chystá? Jak pracuje?
Všechno tohle je jen veskrze osobní náhled na věc, ale myslím si, že všichni by se měli o tohle zajímat. Protože všichni chceme vidět v našem projektu určitý posun a ten má zaručovat právě Správní rada. A když ta nefunguje, tak žádný cílený posun neexistuje a tím pádem by se chtělo zamyslet nad tím, kde je asi chyba.
3) Správní rada není schvalovací orgán... nebo by dle mého neměl být. Rozhodně by to nemělo fungovat tak, že každý návrh či počin se postupně po mnoha příčkách byrokratického žebříku, aby byl nakonec Správní radou finálně zhodnocen a potvrzen či zamítnut.
Správní rada je výkonný orgán... v těchto mých představách. Ta která přichází s návrhy, která se ujímá návrhů dalších, ta která vyvíjí činnost a iniciativu. Protože jejím účelem je pracovat na rozvoji projektu, ne na jeho brždění. Co víc k tomu dodat?
4) Správní rada je týmem. Ano, je týmem, který pracuje společně... ač já sám jsem inicializoval to, aby si jednotliví radní rozdělili nějaké kompetence, jako například RPG, vývoj, školu a já nevím co ještě (to je jak s ministerstvy... ne v každé vládě jsou stejné, ač ta hlavní zůstávají), tak v mých představách Správní rada pracuje společně... funguje v ní sdílení informací na zásadě jakési rovnosti všech radních a funguje v ní vzájemná vstřícnost a ochota si pomáhat.
Když se prostě v některém resortu nedaří, ostatní nabídnou pomocnou ruku a pokusí se problém nějak vyřešit. Koneckonců je to v jejím zájmu. A týmová spolupráce nejenže pomáhá takto udržet chod, ale je prostředkem k vzájemné podpoře a motivaci. Tým pracující v přátelském duchu, který spojuje stejný zájem a stejné problémy je rozhodně inciativnějším a tvořivějším, než jednotlivci sedící si ve svých resortech.
5) Správní rada musí mít koncept. Ano ano koncept. Co to je ptáte se? To je jakýsi plán práce. Plán, kde je stanovený hlavní cíl nebo cíle práce té rady a další dílčí cíle, které slouží jako schody k vystoupání na ten pomyslný vrchol, k tomu cíly, který se snažíme dosáhnout.
Takový koncept ovlivňuje vše. Určuje zaměření naší práce, prostor ve kterém je třeba vynaložit nejvíce energie a prostor na který se chceme soustředit. Je jakýmsi žebříkem, který nám umožňuje v každý bod našeho výstupu hodnotit, jako moc jsme ve své práci, ve své cestě za našim hlavním cílem, postoupili. A je jakousi vytýčenou cestou, která nám pomáhá, když se začínáme ztrácet a nevíme jak dál.
Mám takové přirovnání. Mé oblíbené. Je to králík (nebo zajíc, doplňte dle libosti) běžící vzhůru na kopec. Takový vyplašený králík běží zmateně... hopku sem, tam, a často zpátky. A možná ani nikdy vrcholku kopce nedosáhne. A možná ani neví, že by ho měl dosáhnout, nebo že ho chce dosáhnout. Chvíli je tam a chvíli zase tady. Naproti tomu, rozumný člověk si řekne, že na vrchol chce dojít, vytýčí si trasu, jak mu připadne nejlepší a té trasy se pokouší držet, majíc na zřeteli, že jeho hlavním cílem je vrcholek kopce.
Práce člověka (nebo týmu) bez jakéhokoliv konceptu a plánu je nesoustředěná. Chvíli se dělá to, chvíli ono, všemu se přikládá stejná váha, nic nemá prioritu, nic není konečným cílem. Naopak s konceptem se lidé snaží držet vytýčené trasy a soustředit se na podstatné. Pracují plánovitě a účelně. Udělá se tak mnohem více práce. A práce, která má výsledky.
6) Týmy. Vedení HOCZ se defakto skládá z týmů. Je tu jakýsi náznak toho, že jsou s tím všichni srozuměni, ale stěží malé náznaky toho, že to funguje jak by mělo. Alespoň tak se to jeví mému unavenému a radiací opotřebenému zraku.
Týmy pracují v součinnosti s tím vůdčím, se Správní radou. Tak praví ta moje teorie. Správní rada na ně může a měla by přenášet část svojí práce. Práce, která už je natolik specializovaná, že to nemůže dělat sama. Tak například tým vedení školy, nebo RPG tým.
Je v zájmu Správní rady, aby tyto týmy fungovaly tak jak měly a tím pádem dělaly část práce Správní rady (nejlépe v duchu jejího konceptu), přičemž ona výše jmenovaná rada se může věnovat dalšímu rozvoji na nejvyšší úrovni. Když je nějaký zádrhel v týmech, měl by některý radní (nejlépe ten, který má daný resort na starost) projevit zájem a pomoci problém řešit. A když nepomůže on, tak se k problému musí obrátit celá správní rada.
7) Všechno tohle by mělo fungovat bez zbytečných předpisů a nařízení a veškeré byrokratizace. Nějaká hierarchie je potřeba, ale všimněte si, že neustále mluvím o týmech, a ne úřadech, u nichž by to snad bylo v jakési podobě pochopitelné. To právě vzájemná důvěra, jednotný cíl a všemi prostupující nadšení by mělo nahradit zákony a pravomoci... naučme se pracovat v týmech. Byrokracie je mor, který otravuje naši společnost. Ta je jí prorostlá na nejvyšší míru a nutí nás se s tím smířit... a bohužel i se s tím i sžít a promítat to do dalších aspektů našeho života... a to je velká chyba.
Neuvědomujete si jak moc velkou kapacitu mají HOCZ v tom, že Vás naučí týmové práci, spolupráci, plánování, tvorbě konceptů, zpětné reflexi svojí práce... spoustě úžasných zkušeností, které často ve škole nezískáte, ale až budete vypuštěni do života, budou po Vás požadovány. Když se pak prokážete v takových věcech sběhlí, vězte že Vám to může nemálo pomoct i ve vašem profesním postupu. Nikdo Vám tady na to nedá diplom, na druhou stranu, ty zkušenosti Vám zkrátka už nikdo nevezme.
Tak a máme pomalu půl druhé. Ani jsem nečekal, že to bude trvat tak dlouho. Mehu mě asi zabije, protože za tu dobu jsem mohl třeba tu svou seminární práci dokončit. Ale zrovna v tuto chvíli nemám nejmenší chuť se do ní pouštět... a sám sebe za to proklínám...
O profesorech a vedení školy...
Víte vy jak funguje vedení naší školy? Nebo alespoň má fungovat? Nebo donedávna mělo? Koncept je asi takovýto... jako vždy, je to jakýsi můj ideální pohled na věc... Na škole existuje deset kabinetů, každý kabinet pak má svého vedoucího a garantuje výuku několika předmětů.
Proč deset kabinetů? Dle mého je to asi nejvýhodnější počet... není jich ani moc ani málo. Možná by jich mohlo býti o něco méně, ale rozhodně ne víc. Bylo by přeci zbytečné pro každý předmět vytvářet samostatný kabinet, koneckonců, ani bychom je nebyli schopni obsadit schopnými vedoucími. Krom toho, okruhy kabinetů jsou orientační a záleží jen na osazenstvu kabinetu, s vedoucím v čele, jaké předměty mu připadnou vhodné ke garanci (mimo těch několika základních z knih o Harrym Potterovi, dle kterých vlastně kabinety vznikly). Není třeba se hádat, že ten či onen předmět se hodí do toho či onoho kabinetu, nebo že se nehodí nikam a měl by mu být vytvořen další... hlavní je, aby ho byl daný kabinet schopný spravovat a zajistit mu příslušné profesory.
Na to dohlíží vedoucí kabinetu. Má na starost personalistku kabinetu a má finální slovo v tom, které předměty se v jeho kabinetu vyučovat budou a které nebudou. Má taky asi stotisíc drobných povinností, které s tímto souvisí a proto je potřeba, aby ke své práci přistupoval alespoň trochu zodpovědně... vedoucí kabinetu by tedy neměl být volen jen proto, aby jím někdo byl, ale proto, aby se kabinetu zaručilo samostatné a nezávislé fungování a rozvoj. Vedoucí kabinetu, který je zapsaný jen v seznamu a jinak nic nedělá, není dobrým vedoucím kabinetu... tady by se zkrátka mělo pragmaticky přihlížet ke schopnostem a motivaci daného profesora a ne k nějakému hodnocení zasloužilosti profesora (jsi tu dlouho a známe tě, tak těo nějak ukoulíme... ty dostaneš funkci a kabinet bude mít vedoucího).
Vedoucí kabinetů, spolu s ředitelem a jeho zástupcem (o ředitelech kolejí nemluvě) se společně schází jako tak zvaná Školní rada... a ta by měla také pracovat jako jeden tým. Vedoucí kabinetů by měli mít na srdci dobro školy, v těle nadšení a taky špetku odpovědnosti... Rada školy by pak měla projednávat věci školy se týkající... akce, oslavy, výuku, kázeňské problémy... ale opět jako ten tým... tým a ne nějaký byrokratický celek. Mělo by je opět spojovat nadšení a společný cíl.
Týmová spolupráce by se mimo jiné měla opět projevit v komunikaci a v přehledu o tom co se kde v kterém kabinetu děje, aby případně mohla být rychle provedena náprava.
Existuje samozřejmě hlasování, ale to by mělo na řadu přijít opravdu ve sporných bodech... rada školy by jinak měla být obvykle za jedno, právě proto, že mají jakýsi společný cíl.
Ředitel a jeho zástupce by pak měli mít nejvíce zodpovědnosti ze všech. Na nich dvou leží totiž nejvíc práce a když se něco sesype, právě oni dva by měli přiskočit a vše podržet. Proto se počítá, že oni dva mají dohromady pravomoce jako celá Rada školy a jsou ji v případě potřeby schopni zastoupit (nebo jakýkoliv její článek)... ale samozřejmě jen v případě, že to situace vyžaduje. Neměla by se z toho vyklubat tyranie a přebrání moci... ale na druhou stranu ani jen jakési oficielní držení postu, aby tam jako někdo byl a práci dělal někdo jiný. To mi také připadá jako nešťastné, protože tímto formálním držením funkce se vedení školy okrádá o jeden důležitý článek, na kterém to všechno stojí a jehož fungování musí převzít někdo jiný... někdo na koho třeba potom padnou dvojnásobné starosti, protože práci ředitele obdrží ještě návdavkem k té své.
Toliko stručně k jakési mé ideální představě. Vždycky jsem doufal, že by to tak mohlo fungovat. Bohužel, každé přibrždění v udržování a rozvíjení tohoto systému znamená jeho vážné narušení, kdy následně hrozí jeho zhroucení... jak tomu bylo u nedávné personální krize, kdy už nakonec byly funkce jen nějak pospřeházeny, aby byly, a šáhlo se po jiném řešení.
Nynější systém počítá s jakousi výkonnou pětku, která má velice široké spektrum pravomocí, přičemž každý člen se zabývá jistým resortem (koncept, jehož autorem je sir Stanley a který velice připomíná koncept správní rady... jisté paralely tu rozhodně jsou... a nejen s ní, i v reálném životě jich můžete několik najít).
Je to dle mého zajímavý pokus, na druhou stranu však trochu výkřik do prázdna. Pokus o soustředění veškerých pravomocí na užší skupinu lidí... který ovšem neřeší problémy shánění kvalitních členů profesorského sboru. Naopak, stejnou měrou jako to slibuje zlepšení, nebo i větší, tento koncept dle mého hrozí i tím, že nakonec vyřadí z fungování (nyní už v podstatě nepotřebnou, ač teoreticky ještě funkční) Radu školy a tím vyruší nějakou snahu vést jednotlivé profesory k aktivitě.
Jak to nakonec dopadne, zodpoví jen čas... je to teď pro mne jakési zmatené. Samá funkce, samá pravomoc, jednotliví členové pětky zkoušejí své hranice... dle mého to není ideální řešení, protože to zásadní problém – nedostatek schopných lidí a jejich motivace – a jen to přináší kompetenční spory... na druhou stranu když bude pětka pracovat jako kvalitní tým, všechno bude lepší než nefunkční vedení školy.
Hlavně bych chtěl, aby se vedení školy neustále soustředilo na získávání nových profesorů... profesorů, kteří se budou chtít zapojit. Tedy, viděl jsem tu pár nových jmen, ale ještě jsem od nich neslyšel ani slovo... to mi nepřipadá jako dobré.
Blíží se druhá hodina ranní... už mi to přestává myslet... bojím se, že moje myšlenky za chvíli přestanou dávat smysl i mě. Těm co to budou číst nejspíš nedávají smysl už nějakou dobu... ale ještě pár věcí mám na srdci...
O studentské radě a studentech vůbec...
Navštívil jsem dnes studentskou radu... a vcelku mě překvapilo jaká diskuze tam probíhá. Příspěvky pomalu delší, než toto mé pojednání, na přetřesu problémy probírané už tisíckrát a bez výsledně... a to mě přivedlo na myšlenku, jak se vlastně kdy projevila práce studentské rady?
Zvláštní... studentská rada vznáší už léta různé návrhy... zvlášť v kázeňské oblasti a v oblasti systémových návrhů... pročež si pak stěžuje, že je nikdo nevyslyší a že jsou k ničemu. Ale nějak si nevzpomínám, kdy naposledy dělala to, co studentské rady obvykle na školách dělají, krom toho, že hájí studentské zájmy. Pořádají akce, organizují studentské aktivity... kam se poděl tenhle aspekt jejich činnosti?
Když stráví polovinu času debatováním o tom, že jim bylo vzato právo volit si vlastního mluvčího z řady profesorů (ač předtím nikdy nic takového neměli a nepotřebovali dle mého) a o tom, jestli všichni mají či nemají rádi kterou kolej, tak jim pravda moc času na něco takového nezbude. Pak jiní aktivní studenti chodí zamnou „co takhle vytvořit nějaký výbor, který by pořádal akce pro studenty“... ale vždyť tím výborem je právě studentská rada.
Zrovna ta by měla inicializovat činnosti jako tvorbu plesových výborů, pořádání party u jezera, pořádání studentských soutěží, bitvy sněhovými koulemi, vytvoření ročenek a facebooků, vytvoření programu na den otevřených dveří a já nevím co všechno dalšího.
Neberte to špatně, tohle je zkrátka můj osobní pohled na věc... a že se na ní snažím pohlížet nezaujatě. Sleduju diskuzi studentské rady, čtu zápisy z jejich porad, čtu jejich obsílky směrované na vedení školy... Pravda, teď vzniklo jakési členění Studentské rady, které slibuje nějakou změnu... na druhou stranu, jen jediný výbor, či referát, či jak se to jmenuje, mi přijde jako zásadní a to ten, který se zaměřuje na pořádání akcí.
A vy studenti... probuďte se. Studentská rada je tu hlavně pro Vás. Jsou mezičlánkem mezi vašim nápadem a jeho zrealizováním. Oni jsou demokracie v praxi... protože demokracie neznamená zdaleka jen volby, ale právě následná možnost dovolat se vzhůru a být brán v potaz. A být brán vážně!
Máte návrh na činnost či akci? Směřujte je na své prefekty a prefektky. Dožadujte se vyslyšení na Studentské radě... ta by neměla být uzavřenou sektou. Právě ta by Vám měla být otevřena dokořán. Studentská rada tu je právě a zrovna od toho. Jejím primárním úkolem rozhodně není na poradě mezi sebou vymýšlet alternativní řešení pro vedení školy (což neznamená, že to nemůže dělat), jejím primárním úkolem je tu být pro studenty a se studenty pracovat... obohacovat život studentů. Tak já vidím hlavní úkol studentské rady.
A mimochodem, nebojte se vznést stížnost na své prefekty a prekfekty... když neplní své povinnosti, ředitel koleje by se měl vážně zamyslet nad jejich setrváním ve funkci. Ať jsou jinak kamarádi jací chtějí.
Dvě dvacet... dobrá tedy, už je asi pomalu na čase to ukončit...
Tohle všechno je jen jakýsi výběr myšlenek které mi teď plynou hlavou.... všechno ale nakonec směřuje k jednomu. Tam někde vzadu v mozku my bijí poplašné zvony a ozývá se varovný hlas... chybí tu koncept, chybí tu nadšení, chybí tu týmová spolupráce, pokulhává nám komunikace...
Nikde se nic pořádného neděje, protože nikdo neví, kdo to má na starost, nebo ti co to mají mít na starost nefungují či neexistují. Nikam to tu nesměřuje, protože nikdo netuší, na co se má soustředit a kam to vést. Všechno je šedé, protože chybí nadšení do práce popoháněné společným cílem. Vytrácí se týmová spolupráce, kterou nahrazují výbory, referáty, resorty a pravomoce... vše je hlavně o hlasování a schvalování, nikde žádná iniciativa, přirozená dělba práce, přirozené role v týmu... Komnunikace se vytrácí, jedna skupina netuší co dělá druhá. Lidé si tvoří rychlé závěry nad věcmi, do kterých nevidí (ať už proto, že technicky nemůžou, i kdyby chtěli, nebo proto, že je prostě jednodušší utvořit si nějaký názor bez toho, aby člověk studoval materiál který má k dispozici a zamyslel se nad všemi aspekty daného problému), vznikají tak fámy, desinformace a následně potom nevrlost a hádky. Lidé jsou znechucení a odchází a situace se jen horší.
Já nevím, třeba je můj pohled příliš pesimistický... ale já obvykle viděl všechno v růžových barvách a nadějně, takže třeba to opravdu není jen mnou. To musíte posoudit vy sami.
Nechci volat po revoluci. Nechci křičet že je třeba změna a strhnou s sebou davy. Nemám už asi sílu zastávat nějakou funkci... ale když Vás tohle dlouhé pojednání donutí se hlouběji zamyslet nad problémy našeho (opravdu našeho – nás všech) projektu, budu jen rád.
A pokud to povede ke změnám, ať už pozvolným, nebo revolučním... tak doufám, že jenom proto, že lidé se tímhle textem prokousali a dospěli k názoru, že změna je potřeba, po zvážení všech pro a proti... ne proto, že si tu vylévám svůj skepticismus a nakazím jím i Vás.
A tímto končím toto svoje povídání. Mějte se s Bohem, prvotním hybatelem, obecně platným zákonem, jedním dobrem... jak kdo chcete. Zkrátka mějte se krásně. A kdyby si chtěl někdo promluvit, třeba se najde chvíle. Možná to prostě jen potřebuju vymluvit... je ukázat, že je to všechno jinak a že to tady opravdu všechno nejde pomalu k šípku (ač ten šípek je třeba ještě poměrně daleko).
Díky za pozornost...
Je půl třetí. Dostojím svému slovu a půjdu pracovat na své seminární práci. Ať mě to třeba zabije, ale já ji dokončím a odevzdám.... možná je čas na další kávu... jen tohle pověsím na nástěnku. Snad se to bude Drakenovi líbit. |
